O knize: rok / Tento příběh má svůj začátek a konec, které se nemusí přesně shodovat se skutečnými daty. To je zima 1999–2000, kdy do zatčení autora a hrdiny knihy zbývalo ještě asi šest měsíců. A rok 2014 je rokem, kdy se Ukrajina skutečně začala měnit a v jednom z nejkonzervativnějších trestních systémů v Evropě bylo vězňům oficiálně povoleno používat internet a mobilní komunikaci. I když to druhé bylo dříve neoficiálně dostupné, už delší dobu mě zajímá jedna z věčných otázek – jak svobodně si můžeme vybrat svou budoucnost, do jaké míry je nám to osudem nevyhnutelně předepsáno? Tu zimu mě neopouštěla ​​myšlenka, že všechno jde, jak bylo předepsáno, a svoboda volby spočívala pouze ve výběru menšího ze dvou zel. Policie a v širokém slova smyslu samozřejmě nejen policie, ale celý systém „zhutňovaly půdu“. Jak už to v takových případech bývá, někteří reagovali slušně, jiní se chovali normálně. Tak normální, že to vyvolalo téměř fyziologické znechucení. Igor pak „chápal“. Proti systému neměl jedinou šanci a rozhodně se provinil jednou věcí - vážně přecenil svou sílu, znalost zákonů a pravděpodobnou podporu lidí, které považoval za blízké. Bohužel, tento příběh se nemohl stát jen tak. A nemůže to jen tak skončit. Nemůžete jen tak vymazat sedmnáct let ze života člověka. Nemůžete to nechat jen tak „projít“. Pokus vyprávět svůj příběh je také pokusem odpovědět na otázku „jak je to možné?“?».